100 let Sokola v Rychvaldě
( 1905 – 2005 )
Vznik, vývoj a myšlenka Sokola v Českých zemích
První sokolská jednota - Sokol Pražský - vznikla 16. února 1862. Obrozenecký duch této nové vlastenecké aktivity podnítil rozvoj zakládání dalších sokolských jednot, které se od roku 1884 začaly sdružovat do žup, až v roce 1920 vznikla Česká obec sokolská.
Počet jednot a členů ČOS
rok počet jednot počet členů
1862 1 75
1865 20 1950
1884 137 17424
1894 334 34391
1920 2629 562657
1937 3367 818188
1947 3414 1004987
Pozn.: S vědomím, že už v roce 1862 vzniklo dalších 5 sokolských jednot, je v tabulce uvedena ta první, Sokol Pražský.
Po vytvoření Československa v roce 1918 vznikaly sokolské jednoty na Slovensku a v roce 1920 byla ustanovena Československá obec sokolská.
Přitažlivost sokolství byla významně podpořena programovými díly Dr. Miroslava Tyrše ( 1832 - 1884 ). Na antickém principu kalogatie ( z řečtiny: soulad mezi krásou a dobrem, soulad krásy těla a duše, ideál dokonalosti ) postavil ideál člověka tělesně zdatného, duševně a sociálně vyspělého, připraveného pracovat a bránit svůj národ. Jeho tělocvičná soustava vycházela z německého turnérství. Obsahovala už také sporty. Soustavnost a vědeckost Tyršův přístup k teorii se projevoval např. v tvorbě odborné terminologie, která žije dodnes. Miroslav Tyrš, spolu s Jindřichem Fügnerem, K. Hanušovou, J. Tonnerem a dalšími položili základ sokolství jako životní filosofii s morálním nábojem čestnosti, bratrského vztahu k druhému člověku, odhodlanosti ctít hodnoty až k obětem.
Důsledkem sokolské výchovy byla účast Sokolů v odboji za 1. a 2. světové války, v čs. legiích v Rusku, ve Francii a v Itálii a v působnosti v Národní stráži při vzniku Československa. ČOS byla oporou demokracii a politiky T. G. Masaryka. Sokolské osobnosti zaujímaly významná místa v hierarchii první republiky. Starosta ČOS Dr. Josef Scheiner byl generálním inspektorem čs. armády, vzdělavatel ČOS Dr. K. Weigner byl rektorem Univerzity Karlovy a Dr. Josef Klenka zemským školním inspektorem. Na politicko-společenském vývoji Československa se podílely tisíce sokolských osobností. Metodická odbornost ČOS vzrůstala mj. s podílem učitelů tělesné výchovy a Tyršovy osnovy školní tělesné výchovy (1924) propojovaly pohybový program mládeže. Postoj ke sportovnímu programu ČOS prošel vývojem postupného uznání nově vznikajících sportů, účastí sokolských sportovců v olympijských hrách a úpravami vztahů ke sportovním svazům. Výsledkem byla slavná éra olympijských vítězů v gymnastice - B. Šupčíka, J. Váchy, A. Hudce a družstva žen v Londýně 1948. Světového vrcholu, dodnes nepřekonaného, dosáhly sokolské slety po vybudování Masarykova sletového stadionu (1926), z nichž X. všesokolský slet (1938) se stal národní manifestací odhodlání bránit republiku. Národně formulované sokolství a všelidské mravní hodnoty, upevňované v tělocvičné a sportovní činnosti jsou vysvětlením heroismu Sokolů za 2. světové války. V několika vlnách bylo pozatýkáno 12 000 členů Sokola a 3 388 se nedožilo svobody. Sokolové bojovali na všech frontách zahraničního odboje. ČOS byla fašisty rozpuštěna 8. října 1941.
Poválečná euforie a vysoký mravní kredit Sokola byl příčinou, že ČOS měla přes milion členů. XI. všesokolský slet v roce 1948 byl demonstrací vůle národa po pokračování demokratického vývoje v zemi. Nástup totalitního komunistického režimu v únoru 1948 a snaha vytvořit jednotnou organizaci řízenou státem a komunistickou stranou přerušil další vývoj. 11 000 činovníků bylo vyloučeno akčními výbory Národní fronty ze Sokola, řada dalších Sokolů emigrovala do ciziny, v čele s Marií Provazníkovou a Antonínem Hřebíkem. Sokol žil svobodně čtyřicet let v činnosti zahraničních sokolských organizací a jednot a nevytratil se z činnosti tisíců cvičitelů a trenérů u nás. Sokolské postoje umožnily Svazu ZRTV rozvíjet metodicky tradici hromadných vystoupení a po demokratické revoluci v roce 1989 obnovení a vytvoření koncepce sokolského sportu.
V historii Sokola do roku 1948 je řada mezníků, které ovlivňovaly vývoj. K nejvýznamnějším patří valné sjezdy. Již první valný sjezd (1895) položil důraz na sepětí tělocviku s mravní výchovou a programově stimuloval vzdělavatelskou činnost v ČOS. Pátý sjezd (1910) koncipoval význam ženského tělocviku a sedmý sjezd (1924) hledal cestu k dorostu a mládeži, včetně směrnice k výraznějšímu podílu sportů. Posledním valným sjezdem byl VIII. sjezd (1947) s programem vztahu ČOS ke státu a k demokracii. Vzhledem k tendenci některých činovníků ČOS přeceňovat význam Valných sjezdů vyzýváme k tomu, aby jejich usnesení bylo vztahováno k historickému kontextu dané doby. Podle platných stanov může 6. sjezd ČOS (2001) naplnit programové tužby všech, kteří se na společném díle chtějí podílet.
Obnova ČOS ( 1989 – 2005 )
- ledna 1990 byl Sokol počtvrté ve své historii obnoven. Stalo se tak v důsledku listopadové demokratické revoluce (1989) a na obnově se podíleli lidé, pro které sokolské myšlenky nepřestaly být životní filosofií ani v době totality a zejména zahraniční Sokolové, kteří pokračovali v sokolské činnosti v demokratické cizině. Dosud nebylo dostatek vůle a snad ani odvahy objektivně přehodnotit čtyřicetileté období přerušení činnosti ČOS ve vztahu k udržování sokolství v činnosti cvičitelů a trenérů. Je však nepochybné, že rychlé a relativně klidné obnovení ČOS, uspořádání dvou sletů a vytvoření odpovídajícího postavení ČOS v nové společnosti, má vysvětlení v lidech, ale i v tom, co je spojuje – v myšlenkách. Bez nich by bylo jednodušší splynout se strukturami, které v organizační i programové oblasti nemusely téměř nic měnit.
Sokolská myšlenka Jindřicha Fügnera a jeho životní osudy
Ni zisk, ni sláva
Heslo ještě známé, bylo vzpomenuto právě při 135. výročí založení Sokola, ale jinak se o Jindřichu Fügnerovi už téměř nic neví. Sokol je právem spojován především s Miroslavem Tyršem. Jenže Tyrš by možná bez svého o deset let staršího druha nebyl tím, čím se stal. Společného měli hodně ještě dříve, než se potkali. Oba byli krásní muži, oba se usilovně pídili po vzdělání, ač se k němu každý prodíral jinak, a hlavně nedostali češství do kolébky. Museli k němu dospět sami a tím více si ho vážili. Oběma život uchystal strasti a vymezen jim byl nedlouhý.
Fügner se narodil jako německý pražan v zavedené obchodnické rodině, otcův obchod měl dále zvelebovat. Učil se tomu v Evropě, zároveň se nadýchal liberálního ovzduší a vypěstoval v sobě zájem o veřejný život. Obchod pak vedl naplno jen několik let. Stačil se stát majetným a váženým měšťanem, ceněným zvláště mezi pražskými Němci. Zklamal je, měnil se v Čecha. Ne naráz, postupně, ale rozhodně a neúhybně.
Dělo se tak od rozníceného roku osmačtyřicátého, nejvíc však asi na Fügnera zapůsobil porevoluční absolutismus zasahující zvláště drsně osudy význačných Čechů. Fügner cítil soucit, navíc zůstal i teď liberálem a stoupencem národních probuzení. Při tom jeho švagrem byl vlivný politik, vysoký úředník a profesor J. A. Helfert, který v absolutismu dělal kariéru. Nerozešli se, nebyli malicherní a svárliví, ctili se, ale zároveň si podrželi své názory. Také Fügner se stal úředníkem, opustil obchod a začal vést pražskou pobočku jedné italské pojišťovny. Uměl to, podle toho vypadaly příjmy závodu i jeho. To už byl šťastně ženatý. Život vypadal na trvalou idylu, byl i plný hudby a knih. Na léto jezdívali Fügnerovi do myslivny Král na Křivoklátsku. Tam se setkali s Tyršem.
Při zakládání Sokola se vlastně Fügnerovo češství dotvrdilo. Stal se, pro některé první členy překvapivě, jeho starostou. Neznali ho, jen o něm od Tyrše slyšeli. Fügner nebyl ani na ustavující valné hromadě 16. února 1862. Měl zdatného protikandidáta, bouřliváckého knížete Thurn-Taxise. Tyrš žádal zvolit Fügnera, Sokol potřeboval jeho rozhodnost a opravdovost. Valná hromada se opakovala v dalších letech ještě několikrát. Nebývala bez problémů. Vždy se našli lidé hádaví a přespříliš sebevědomí. Bez věčných nespokojenců by ani nebyl český spolek.
Fügner začal první nosit "sokolskou" červenou košili, znak bojovných garibaldovců. Však ji také dostal z Itálie. Pro mnohé to bylo až příliš odvážné, ale "usedlý" Fügner u ní zůstal. Stejně jako u polské čamary a u červeného kabátu spínaného spletenými šňůrami. Nepodceňoval symboly, doba je potřebovala. Působily. Byl při svěcení sokolského praporu, díla Mánesova. Odevzdávala ho Karolína Světlá. Řekla: "Žádáme si od vás, abyste se vždy zastali slabého a před mocným se nechvěli, abyste otčinu vždy nadevše milovali a lidskost nejen v srdcích nosili, ale také ve skutcích jevili. Žádáme, byste si cti nad život vážili a v ženě vždy viděli kněžnu všeho dobrého a krásného; toť přání, toť sesterské naše požehnání". Naivní slova? Třeba jen dnes zaměňujeme naivitu za ušlechtilost.
Fügner zavedl oslovení "bratře" a prosazoval rovnost členů. A dával Sokolu své peníze. Někdy i tajně, jako neznámý dárce, když bylo třeba nakoupit nářadí. Postavil tělocvičnou budovu za peníze, které měl na koupi statku. Toto dnes zní velmi podivínsky, jenže právě pro Fügnera platilo sokolské – Ni zisk, ni sláva!
Na takových zásadách vzniká občanská pospolitost. Obětavost často zůstává bez odměn. Fügner by byl nejednou potřeboval své peníze. Rozešel se s pojišťovnou, která v ústředí špatně hospodařila. Zůstal bez práce a nemohl najít jinou. Mezi jeho příbuzenstvem se usadila smrt. Život se mu ukazoval v temnějších stránkách. Fügner se nepoddával, ale byla to pro něho zlá doba.
Ke všemu sám onemocněl a dostal se zřejmě do rukou špatných lékařů. Nezachránili ho, toho statného, statečného, pevného muže v plné síle! Umřel prý na otravu krve. Ve třiačtyřiceti letech.
Co všechno ještě mohl ve své době udělat!
Slovo starosty
Milí čtenáři, sestry a bratři,
držíte v rukou sborník, kterým Vám chceme stručně a výstižně přiblížit činnost TJ Sokol Rychvald od jejího vzniku až po současnost. Ale nechceme Vás jen zahltit suchými fakty a informacemi. Přehled by měl také ukázat, jakou roli pohyb a sport v životě každého z nás hraje nebo hrát může.
Často dnes slýcháme o tom, že na to či ono nemáme čas, že se už nesetkáváme se svými přáteli tak často jako dřív, že stále pracujeme, že se odcizujeme i sami sobě. Spěch a honbu za společenským i finančním úspěchem provází také strach, že o nabyté pozice zase můžeme bleskurychle přijít. Pro samý spěch, strach a honbu za stále vyšším výdělkem si pak hodně lidí zničí zdraví už před polovinou svého života. Ironií takové snahy je, že nakupené peníze v druhé půlce života zase utratí, aby zdraví znovu nabyli.
Tento kolotoč ztrácí smysl, jakmile se na chvíli zastavíte a zkusíte dělat to, co Vám dělá radost. A sport může být jednou z činností, které Vám přinesou přátele, vnitřní klid, sílu, zdraví a svěžest. Ostatně kdo by neznal ono okřídlené: „Ve zdravém těle zdravý duch.“ Znal ho jistě i básník Goethe, který řekl: „To duch je ten, kdo vytváří si tělo.“
Na závěr mi dovolte pár slov poděkování. To první patří mé rodině, která mi poskytla podporu a čas k mé práci pro Sokol. Dále děkuji všem svým předchůdcům, kteří mě ještě dnes inspirují. Děkuji všem členům výboru za jejich obětavou pomoc. A nakonec (ale rozhodně ne nejméně) děkuji všem, kteří mi pomohli a pomáhají v tom, aby rychvaldský Sokol vzlétl vysoko.
Čeněk Halama
starosta TJ Sokol Rychlvald
Historie a současnost Tělocvičné jednoty Sokol v Rychvaldě
Když v roce 1862 Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš založili Sokol pražský, jistě netušili, k jak velkému rozvoji masové tělovýchovy v českých zemích, ale i mezi krajany v zahraničí, dali prvotní podnět. Po vzoru Sokola pražského vznikaly nové a nové jednoty, postupně pak župy, jejich sjednocením v roce 1904 Česká obec sokolská.
Vedeni sokolskými idejemi a touhou po tělesných cvičeních, sešlo se několik nadšenců 19. listopadu roku 1905 v restauraci pana Eichenbauma, aby na ustavující valné hromadě založili tělocvičnou jednotu Sokol v Rychvaldě. Do jednoty vstoupilo 42 členů, kteří se nebojácně hlásili k obhajobě českého vlastenectví a zvolili 11-členný výbor v čele se starostou bratrem Antonínem Heřmánkem, který v této funkci setrval až do roku 1914. Počet členů se stále zvyšoval a na 1. valné hromadě v roce 1906 měla jednota již 60 členů. V tomto roce bylo uskutečněno první veřejné cvičení. V roce 1907 se řada členů Sokola zúčastnila V. sokolského sletu v Praze. V dalších létech však došlo v činnosti Sokola k určitému útlumu, proto byl v roce 1908 zvolen zcela nový výbor. V tomtéž roce byl zřízen stavební fond na výstavbu sokolovny, aby se cvičení sokolů nekonala jako dosud v sálech hostinců a na volných prostranstvích. V roce 1912 na VI. sokolském sletu vystoupilo i 11 cvičenců z Rychvaldu. Před vypuknutím 1. světové války v roce 1914 měla jednota 44 členů a při hodnocení činnosti byla vyzvednuta nejen práce sokolů v rámci jednoty, ale i na poli národním a kulturním. Ještě během války v lednu 1918 se na schůzi výboru utvořil revoluční výbor Sokola v čele se starostou bratrem Adolfem Sedláčkem.
V poválečném roce 1920 se VII. všesokolského sletu zúčastnilo 55 bratrů a 20 sester z celkového počtu 142 členů Sokola Rychvald. Důležitým mezníkem sokolské jednoty bylo rozhodnutí postavit v roce 1925 na již dříve zakoupeném pozemku sokolovnu dle plánu, který zhotovil stavitel bratr Ferdinand Střelec. Rozpočet činil necelých 80 000 Kč. Sokolovna byla již koncem listopadu postavena a v následujícím roce 1926 v červnu slavnostně otevřena. V dalších letech bylo na sokolském cvičišti i v sokolovně stále rušno, neboť těchto sportovišť využívaly i místní školy. V roce 1931 na pozvání bratra Střelce zavítalo do Rychvaldu družstvo bratří Hudců z Račic na Moravě, vedené mistrem světa a pozdějším olympijským vítězem Aloisem Hudcem, a předvedlo v sále na „Fojtství“ svá gymnastická cvičení. V tomtéž roce bylo založeno sportovní družstvo odbíjené, které svými výkony proslavilo naši jednotu nejen v okrese Fryštát, ale i v ostravském obvodu. Veřejná cvičení, účast na sokolských sletech, cvičební ruch na cvičišti i v sokolovně, výstavba tenisového kurtu v roce 1936 – to byla pestrá činnost cvičenců, ale i obětavých a nadšených cvičitelů a funkcionářů až do roku 1938, kdy násilná okupace fašizujícím Polskem v září 1938 ukončila přechodně dlouholetou a úspěšnou činnost sokolské jednoty v Rychvaldě. Řada českých vlastenců i příslušníků Sokola byla nucena opustit Rychvald a odejít do okleštěného Česko-Slovenska. Po vytvoření protektorátu Čechy a Morava pokračoval další krutý národnostní teror, který trval skoro 6 let, až do osvobození naší obce 1. května 1945. Proti bezohledné germanizaci vystupovali mnozí naši občané a vlastenci, kteří vzešli z řad Sokola. Za své vlastenecké cítění, odpor proti fašismu a za odbojovou činnost zaplatilo mnoho občanů svým životem. Z členů Sokola byli z naší obce popraveni nebo umučeni bratři Edvin a Evžen Gurňoškovi, Bohuslav Kučera a Štěpánka Stračánková-Zajícová. Z rasových důvodů byli umučeni Evžen a Růžena Eichenbaumovi. Pomníček u sokolovny, který zhotovil bratr Miroslav Neborák, připomíná současné i budoucí generaci hrdinství těchto Sokolů a naplní se vyrytá slova – Vaší památce věrni zůstaneme.
Po osvobození naší obce se hned v červnu 1945 sešli členové Sokola, aby zvolili nový výbor v čele se starostou bratrem Františkem Žebrákem. Opět se naplno rozběhla cvičení mužů i žen, kteří vedeni bratry Tedou, Žďárským, Zajícem a sestrou Gavlasovou zaplnili sokolská cvičiště. Pořádaly se akademie, pravidelně se cvičilo a čilý ruch byl i při obnově sokolského majetku. Velmi aktivně pracovali členové hospodářského odboru Sokola, kteří postavili zděné stánky, sloužící dodnes. Nacvičovalo se i na XI. všesokolský slet, který byl plánován na konec června 1948. Únorový puč a nastolení vlády komunistů vneslo do řad členů Sokola značné znepokojení. Památný XI. všesokolský slet v roce 1948 v Praze byl posledním v duchu sokolských tradic.
V roce 1949 se výbor Sokola velkou měrou zabýval možností odkoupit hostinec bratra Eichenbauma od pozůstalých dědiců pana Bergera z Izraele. Podařily se sehnat potřebné finanční prostředky a výše jmenovaná nemovitost byla převedena do majetku Sokola a přejmenována na Sokolský dům.
V padesátých letech došlo vinou komunistickému režimu k násilnému sjednocení tělovýchovy a tím ukončení sokolského hnutí v duchu Fügnera a Tyrše. Také Sokol v Rychvaldě byl donucen vyvíjet svou činnost pod křídly jednotné tělovýchovy. Došlo k útlumu sokolské činnosti, projevil se nedostatek cvičitelů, došlo k častým změnám výboru Sokola a po ukončení funkce starosty bratra Františka Žebráka v roce 1950 se za dalších dvacet let vyměnilo 14 předsedů Sokola. Přes složitost tehdejší doby se všichni snažili o udržení názvu Sokol. Zvlášť záslužnou činnost vyvíjel jak po stránce organizační, tak po stránce sportovní, horník Miroslav Kaňa. Tehdejší krátkodobé výbory se zaměřovaly převážně na fotbal, kdy oddíl Sparty Rychvald byl převeden do naší jednoty. V této době začal hrát pod hlavičkou Sokola oddíl kuželkářů na jednodráze u restaurace pana Tobiase. V 60-tých letech bylo vybudováno v areálu sokolovny přírodní kluziště s osvětlením a byl založen hokejový oddíl. V roce 1965 na nátlak tehdejšího národního výboru v čele s předsedou Alfonsem Valečkem, byla jednota Sokol donucena odprodat Sokolský dům Restauracím a jídelnám za nízkou cenu 75 000 Kčs. Protože tato prodejní smlouva byla podepsána pouze tehdejším předsedou jednoty, ale i tehdy platné zákony vyžadovaly podpisy dvou členů výboru, byla na základě takto neplatné kupní smlouvy, hlavně zásluhou bratrů Halamy, Vavříčka a Gromana, tato nemovitost v roce 1992 Sokolu vrácena.
Události roku 1968 a další léta podstatnou měrou ovlivnily činnost Sokola jak po stránce organizační, tak po stránce sportovní. Rozhodující vliv na zlepšenou činnost jednoty Sokol měl omlazený výbor jednoty, který se zkušenými dlouholetými funkcionáři dokázal krok za krokem v rámci vlastní koncepce uskutečňovat vytýčené reálné úkoly s cílem vydržet a přežít. Za osmnáct let působení výboru (od roku 1972 do roku 1990) byli v čele jednoty pouze dva předsedové: bratři Bohuslav Lamla a Rudolf Kaša. Organizační tajemník Jaromír Tomis zastával tuto funkci nepřetržitě 18 let, což nebylo v historii Sokola nikdy zaznamenáno. V této době se jednota Sokol zaměřovala na sportovní vyžití jednotlivých oddílů, dobře fungoval odbor základní rekreační tělesné výchovy, obnovila se činnost odbíjené, kdy dorostenci postoupili do první dorostenecké ligy, a muži do krajského přeboru I. třídy. Rovněž žactvo obsazovalo přední místa v okresním přeboru. Po roce 1989 vstoupil Sokol v Rychvaldě opět do řad Československé obce sokolské a rozhodnutím valné hromady ze dne 20.9.1991 patřil do župy Těšínské Jana Čapka a po reorganizaci od roku 2003 do župy Beskydské Jana Čapka. Na již zmíněné valné hromadě byl rovněž zvolen nový výbor a starostou Tělocvičné jednoty Sokol Rychvald Čeněk Halama.
Protože se stále zvyšovaly náklady na údržbu nejen sportovního areálu u sokolovny, ale hlavně restaurace Sokolský dům, předložil výbor valné hromadě návrh na odprodej restaurace, který byl schválen. Díky takto získaným finančním prostředkům mohla v letech 1997 a 1998 proběhnout v areálu Sokola v Rychvaldě největší investiční akce v dějinách jednoty. K stávající budově Sokolovny byla přistavěna nová část a tím vznikl komplex s velmi dobrým vybavením pro sportovní činnost, byt pro správce areálu a další prostory pro činnost jednoty. V roce 2002 byla místo starých plechových garáží postavena nová hospodářská budova. Byly rovněž upraveny tenisové kurty, opraveny staré kabiny a stará budova Sokolovny. Vznikl tak areál, který díky pěknému a klidnému prostředí, pěti dobře upravovaným tenisovým kurtům, hřišti pro malou kopanou a herně stolního tenisu je stále více navštěvován sportovci nejen z našeho města , ale i širokého okolí.
V současné době je v Tělocvičné jednotě Sokol Rychvald organizováno okolo tří stovek členů v oddílech tenisu, v odboru sokolské všestrannosti, oddíle taekwondo a asi stovka mladých tanečníků pod vedením sestry Kateřiny Matušínské v tanečním souboru Ritmo. V sále Domu dětí a mládeže se připravují na svá vystoupení, s kterými pak na společenských akcích nejen v Rychvaldě, ale na mnoha místech našeho kraje a v Tyršově domě v Praze, znamenitě reprezentovali nejen naši jednotu, ale i naše město.
Cvičení na nářadích a prostná byla a jsou základní činností v sokolských jednotách. Ne jinak tomu bylo v rychvaldském Sokole, kde se na postech cvičitelů a cvičitelek vystřídala řada obětavých bratrů a sester. V padesátých letech, kdy již z donucení mocenských orgánů docházelo ke sjednocování tělovýchovy u nás, vedli cvičení v jednotě v duchu sokolských myšlenek manželé Emil a Jarmila Cichoňovi. I když byla hromadná cvičení ve velkém formátu typu sletu, tzv. spartakiády, politicky zprofanována, je třeba ty, kteří cvičence svědomitě připravovali nejen vzpomenout, ale pochválit za to, že přivedli ke sportování řadu hlavně mladých lidí. Byly to učitelky základní školy Jana Jurdinová a Otýlie Bartečková, hlavně pak dlouholetá členka Sokola Libuše Koplová a mnoho dalších.
V odboru sokolské všestrannosti i dnes cvičí a sportuje nejvíce členů naší jednoty. Muži dříve srávali pod vedením bratra Kufela kopanou na hřišti u sokolovny, nyní svůj oblíbený sport provozují v tělocvičně základní školy. Ženy a dorostenky cvičily pod vedením sester Koplové, Bartečkové, Lipjakové a Tomášové a v roce 2000 se účastnily XIII. všesokolského sletu v Praze. Žáci a žákyně pravidelně dvakrát týdně cvičili vedeni bratrem Zajícem a sestrami Rodovskou a Prunerovou v tělocvičně základní školy. Každé pondělí pak část mladých sportovců trénovala stolní tenis a tenis v areálu sokolovny.
Tenisté se svému sportu aktivně i rekreačně věnují na pěti antukových kurtech. Dvě družstva veteránů úspěšně reprezentují jednotu jak v soutěžích, tak i na mnoha turnajích. Rovněž jsou na našich tenisových kurtech pořádány turnaje pro hráče okolních podniků a firem. To, že si tito sportovci vybrali tenisový areál Sokola Rychvald, svědčí o velmi dobré úrovni sportovišť i ostatního zázemí.
Když v roce 2000 založili manželé Ivo a Alena Rodovští oddíl taekwondo WTF, jistě sami netušili, jakých skvělých výsledků a úspěchů dosáhnou. Mladí bojovníci tohoto bojového sportu obsazují přední příčky na turnajích nejen na domácích kolbištích, ale i v zahraničí. Jako vrchol lze určitě považovat druhé místo Žanety Rodovské na mistrovství Asie dětí v Jižní Koreji. K dalším významným úspěchům patří tři zlaté medaile z mistrovství Evropy dětí Zuzany a Žanety Rodovských a Pavla Kaczura. Oddíl se může rovněž pochlubit dvěma tituly mistrů republiky, které vybojovali v roce 2002 Radim Hamrus a v roce 2003 Pavel Kaczur a též titulem vícemistra ČR Václava Gromana. Svými výkony tito mladí sportovci příkladně reprezentují nejen naší jednotu, ale též město Rychvald.
Krátkodobě byly činné v naší jednotě i oddíly turistický a oddíl stolního tenisu, které svou existencí obohatily sportovní vyžití našich členů.
Již tradičně v době letních prázdnin pořádáme pro děti nejen našeho města sportování v rámci prázdninové aktivity mládeže. Každoročně navštíví areál TJ Sokol velký počet dětí, které se zde seznamují pod vedením trenérů Zajíce a Halamy se základy nejrůznějších sportů. Jasně se ukazuje, že zajímavé a dobře organizované akce dovedou přivést ke sportování značný počet mládeže, která by jinak svou přirozenou aktivitu směrovala jiným, většinou nevhodným směrem.
Pestrou činnost Sokola Rychvald řídí třináctičlenný výbor pod vedením starosty br. Čeňka Halamy, jednatele Jiřího Gromana a místostarosty br. Mgr. Zdeňka Vavříčka, kteří byli hlavními organizátory již zmiňované rekonstrukce sokolského areálu a kteří neúnavně a úspěšně zajišťují finanční prostředky od našich sponzorů. Právě díky sponzorům, radě MěÚ v Rychvaldě a župě Beskydské Jana Čapka se nám, i když s obtížemi, daří finančně zajistit jak údržbu areálu, tak i ostatní činnost v oddílech.
Naše jednota spolupracuje s oběma dalšími rychvaldskými sportovními jednotami Slavoj a Baník. Dobrá je i spolupráce s MěÚ, základní školou, Domem dětí a mládeže, Českým červeným křížem v Rychvaldě a rychvaldskými hasiči. Doufáme, že zásluhou obětavé, dobrovolné práce cvičitelů a trenérů bude sport a sportování v rychvaldském Sokole stále lákadlem hlavně pro naši mládež. Jsme rovněž rádi tomu, že se aktivní činnosti v jednotě věnuje 85% členů. Nejen oni, ale všichni sportuchtiví zájemci, naleznou v našem areálu možnost vyžití, nejen při aktivním sportování. Mohou si rekreačně zahrát tenis, stolní tenis, ruské kuželky a petangue nebo jen tak pobýt v klidném a příjemném prostředí.
Za sto let existence Sokola v Rychvaldě se v jeho řadách vystřídalo bezpočet obětavých dobrovolných funkcionářů, trenérů a cvičitelů. Mnozí z nich již byli jmenováni, mnozí pak jsou uvedeni v historii jednotlivých oddílů.
Jsou však v naší jednotě bratři a sestry, kteří si zaslouží zvláštní pozornost. Na prvním místě musíme jmenovat současného bratra starostu Čeňka Halamu, který se již od roku 1962 aktivně a nezištně angažuje v organizaci a pracovní činnosti Sokola Rychvald a veškerý svůj volný čas věnoval a věnuje nejen sportu, ale hlavně výchově mládeže a zvelebování sokolského areálu. Rovněž bratr Vladislav Zajíc přivedl ke sportování a tělesnému cvičení bezpočet mladých lidí. Nácviky spartakiádních vystoupení žen a dorostenek a později i nácviky sletových vystoupení si jistě každý spojí s obětavou sestrou Libuší Koplovou.
Velké poděkování patří také sestře Anně Gavlasové, bratrům Jaromíru Heřmánkovi, Emilu Cichoňovi, Františku Kakalovi, Rudolfu Kašovi, Miroslavu Neborákovi, Jaromíru Tomisovi, Miroslavu Urbánkovi, Jaroslavu Vrožinovi, Liboru Zabloudilovi, Vladislavu Zajícovi a Čeňku Halamovi, kteří poskytli výboru Sokola Rychvald nejen množství archiválií a důležitých dokumentů, mapujících historii sokolské činnosti v Rychvaldě, ale i svými vzpomínkami pomohli vytvořit kroniky sokolského hnutí v Rychvaldě. Tyto kroniky průběžně od roku 1995 graficky na vysoké úrovni zpracovává bratr Libor Zabloudil a hlavně díky této dokumentaci mohl vzniknout tento sborník.
Všem ostatním, kteří se jistě také o rozvoj tělesných cvičení a sportu v Sokolu Rychvald zasloužili a nebyli zde jmenováni, se omlouváme. Vážíme si jejich práce a přínosu pro rozvoj sportu a popularizaci sportování .
Historie oddílu kopané SK Sparta Rychvald
Počátkem roku 1933 založili nadšenci kopané pod vedením ředitele měšťanské školy Jaroslava Hlavsy, dále pak učitele stejné školy Rudolfa Malohlavy, MUDr. Bohumila Pěničky a hostinského Na Fojtství pana Kočího fotbalový oddíl SK Sparta Rychvald. Vlastním úsilím pak fandové tohoto sportu vybudovali na močálech u rybníků u Fojtství fotbalové hřiště. Tento pozemek byl údajně darován tehdejším majitelem rychvaldského zámku hrabětem Starhembergem.
Další činnost klubu, jehož výsledky se stále zlepšovaly, byla násilně ukončena spolu s činností celé tělocvičné jednoty Sokol polskou a později německou okupací těšínského území v letech 1938 – 1945. Oplocení na hřišti Sparty bylo rozkradeno, lavice pro diváky i malá pokladní budka byly zničeny. Někteří hráči zanechali sportovní činnosti, jiní přešli do jiných klubů v protektorátu Čechy a Morava ( SK Moravská Ostrava, Rapid Ostrava, SK Karlova huť, Slavia Michálkovice ). Po skončení války a osvobození Rychvaldu se většina hráčů do znovu založené Sparty vrátila.
Obnovení činností a zvolení nového výboru klubu se uskutečnilo na schůzi svolané do restaurace pana Slívy 19. srpna 1945. Sešlo se 48 členů, kteří zvolili první poválečný výbor klubu v čele s předsedou panem Leopoldem Kalábem. Sekretářem byl zvolen učitel Erich Močkoř, pokladníkem Ladislav Budník a jako další členové výboru pánové Šimík, Křístek, Rodovský a Vašíček. Pod tímto vedením se začala úspěšně rozvíjet sportovní činnost klubu a fotbalové mužstvo bylo přihlášeno do soutěže Těšínské župy fotbalové, zařazeno do III. výkonnostní třídy. Dobré výsledky hráčů však posunuly klub až do Ib. třídy, kde však již mužstvo bojovalo se střídavými výsledky a na jednu sezonu sestoupilo do třídy nižší.
Fotbalisté SK Sparta Rychvald nebojovali pouze v soutěžích, ale sehráli i mnoho přátelských utkání se soupeři výkonnostně kvalitnějšími, například s VTJ Vimperk nebo AFK Respo Kutná Hora. Jako vrchol pak sehráli rychvaldští fotbalisté 23. března 1947 přátelské utkání s předním československým mužstvem AC Spartou Praha na Staré střelnici v Ostravě, bývalém hřišti SK Slezská Ostrava. Tam také převzala pražská Sparta kmotrovství nad rychvaldským klubem. Jako dík za toto gesto pak naši hráči, většinou povoláním horníci, poslali do Prahy 100 metráků černého uhlí, v té době velmi nedostatkového.
Po politickém převratu v únoru roku 1948 došlo ke sjednocení tělovýchovy, a tak i SK Sparta Rychvald od 20. června 1948 pokračovala ve své sportovní činnosti pod hlavičkou Závodního výboru dolu Václav jako ZK Václav Sparta Rychvald. I proto mnoho hráčů zanechalo sportovní činnosti, někteří odešli do svých mateřských klubů.
Koncem roku 1948 pak zásluhou Miroslava Kani, Gabriela Rodovského a Ericha Močkoře přešel zbytek hráčů do naší jednoty a další sezony pak doplněn o nové hráče hrál svá soutěžní utkání pod hlavičkou TJ Sokol Rychvald až do roku 1965, kdy byl odhlášen ze soutěže. Mnoho mladých fotbalistů hrálo i v dorosteneckém a žákovském mužstvu. V 1967 pak zaniklo pod pásy buldozerů i fotbalové hřiště u „Fojtství“ a tím definitivně zanikl fotbal v Sokolu Rychvald v soutěžní formě.
Po sjednocení tělovýchovy hrál pod hlavičkou Sokola i fotbalový oddíl Slavoje Rychvald, bylo to však jen po krátkou dobu, ale nemůžeme tuto skutečnost v historii kopané v Sokolu opomenout.
Historie oddílu ledního hokeje v Sokolu Rychvald
Miroslav Kaňa byl i u zrodu rychvaldského ledního hokeje. Když v roce 1961 odkoupila jednota pozemek od paní Antošíkové, nebránilo již nic tomu, aby bylo téhož roku na podzim vybudováno u sokolovny přírodní kluziště. V prosinci byl pod vedením Miroslava Kani založen oddíl ledního hokeje a v následujícím roce bylo do okresní soutěže přihlášeno družstvo dorostu pod vedením trenéra Richarda Merthy.
Družstvo mužů, vedené hrajícím trenérem Miroslavem Kaňou, vstoupilo do okresní soutěže v roce 1963. Mužstvo naší jednoty se stalo ihned vítězem A skupiny okresního přeboru a v sezóně 1969-70 postoupilo do krajského. Protože pro vyšší soutěž bylo potřeba posílit hráčský kádr, přišla do hokejového oddílu řada vynikajících hráčů z vyšších soutěží, nejznámější pak bývalý brankář národního mužstva Miroslav Lacký. Takto posílený tým zvítězil pod trenérským vedením Františka Glace a Čeňka Halamy v krajském přeboru, ale pro nedostatek finančních prostředků se vzdal postupu do vyšší soutěže.
Z tohoto důvodů se v sezóně 1981-82 odhlásil i z krajského přeboru a až do roku 2001 hráli hráči hokejového oddílu rozděleni do dvou družstev svá utkání na zimním stadionu v Orlové. Za dvacet let se v dresech červených (původně bílých) objevilo celkem 46 hráčů, v dresech zelených se vystřídalo 52 hráčů, kteří byli v celkovém hodnocení všech sezon lepším celkem. Pro nedostatek kapacity na ZS v Orlové a nevhodné termíny pro utkání ukončili hráči svou činnost, a tím prakticky zanikl i oddíl ledního hokeje v naší jednotě.
Hráčů, trenérů a funkcionářů, kteří se zasloužili o lední hokej v Sokolu Rychvald bylo opravdu mnoho, ale jmenujme alespoň některé z nich :
Miroslav Kaňa, Čeňek Halama, Karel Blejchař, Oldřich Nikliborc, Jiří Halška st., František Glac, Jan Šimík, Dušan Gibl, Břetislav Daniš a Miroslav Lacký.
O zázemí hráčů se pak vzorně starali Alois a Zuzana Halamovi, Milada Halamová a Liduše Blejchařová.
Historie oddílu odbíjené v Sokolu Rychvald
Staré a zažloutlé fotografie i písemné vzpomínky bratrů Rudolfa a Františka Kakalových dokumentují vznik a úspěchy volejbalu v rychvaldském Sokolu. Prvním nadšeným propagátorem této hry byl v roce 1928 student medicíny Ladislav Kopec, který seznamoval mladé členy jednoty s pravidly a se způsobem hry. Ve skromných podmínkách tak byly položeny základy pro rozvoj odbíjené a bratři Edvin Gurňošek, Evžen Gurňošek, Bohumil Grabovský, Miloš Herman, Ota Tomis, Rudolf Kakala, Edvin Kakala, Gabriel Budník, Evžen Zgut a mnozí další mohli začít v třicátých letech minulého století šířit slávu rychvaldského volejbalu po celém kraji. V dalších letech přicházeli další noví hráči, vynikli pak hlavně dva z nich, a to Přemysl Kočí a Antonín Nogol. Takto posílený tým zvítězil v rámci sokolské župy Těšínské Jana Čapka. Přemysl Kočí se později začal věnovat zpěvu a stal se sólistou opery Národního divadla v Praze. Antonín Nogol byl na začátku čtyřicátých let považován za jednoho z nejlepších smečařů v republice, později se stal i trenérem národního mužstva žen.
Úspěchy prvního mužstva byly příkladem i pro nadějné mužstvo dorostenců a tak se stalo družstvo ve složení Vlastimil Valečko, Přemysl Valečko, František Kakala, Rudolf Budník, Přemysl Rusek, Antonín Chovanec, Oto Souček a Bedřich Souček postrachem soupeřů na mnoha turnajích. Válečná léta násilně ukončila úspěšnou činnost volejbalistů, bratři Gurňoškové nepřežili mučení v koncentračních táborech. V poválečných letech se pokusili hráči bývalého dorostu navázat na vysokou úroveň a tradici rychvaldského volejbalu a stali se mistry bohumínského okrsku. V Sokolu Rychvald se i později hrál na obnoveném kurtu dobrý volejbal, a to hlavně zásluhou bratrů Miroslava a Jaromíra Urbánka, Libora Zabloudila, Emila Cichoně a mnoha dalších.
V sedmdesátých a osmdesátých letech došlo k znovuzrození odbíjené v Rychvaldě zásluhou Radomíra Kavana a Tadeáše Pamuly. Své tréninky a utkání hráli v tělocvičně základní školy a od roku 1975 též na antukovém hřišti u školy. Z úspěšných žáků základní školy, vychovaných a vedených učitelkou Janou Jurdinovou, vyrostli velice úspěšní dorostenci, kteří pod trenérským vedením Oldřicha Jandy postoupili až do dorostenecké ligy. Dorostenky, vedené Ivo Žolnerčíkem, nezůstávaly ve svých výkonech vůbec pozadu za dorostenci a s úspěchem bojovaly v krajském přeboru. Začátkem devadesátých let odešli volejbalisté ze Sokola Rychvald jednak pro nedostatek finančních prostředků, ale i proto, že tělocvična základní školy nesplňovala svými parametry podmínky nových pravidel.
Historie oddílu kuželek
V roce 1950 začal pod hlavičkou TJ Sokol Rychvald aktivně působit i oddíl kuželkářů,
jeho hráči však svůj sport provozovali již od roku 1947 na jednodráze u restaurace pana Tobiase. V okresní soutěži však již byla pravidly předepsána hra na dvoudráze, proto naši sportovci museli dojíždět do Petřvaldu, Bohumína a později do Michálkovic. I přes tyto potíže kuželkáři naší jednoty v okresní soutěži zvítězili a přestože byli věkově nejmladším oddílem, dobrých výsledků dosahovali i v krajské soutěži.
Protože oddíl stále neměl svou vlastní dvoudráhu, ale i pro nedostatek finančních prostředků a úbytek hráčů musel v roce 1962 svou úspěšnou činnost ukončit.
Někteří kuželkáři, například Rudolf Kaša, Jiří Halška, Rudolf Zemánek a Antonín Okapa, pokračovali ve své činnosti v ostravských oddílech Hlubina a Michálkovice, kde se stali platnými členy a dobře reprezentovali svou mateřskou jednotu.
Historie a současnost oddílu tenisu v Sokolu Rychvald
Ovlivněni řadou úspěšných vystoupení československého daviscupového družstva ve třicátých letech dvacátého století, rozhodli někteří sportovci vyzkoušet tento krásný sport i v naší jednotě. V první polovině roku 1936 začali budovat antukový tenisový kurt a vedeni bratrem Bohumilem Šimíčkem, pozdějším kapitánem tenisového družstva, začali trénovat a hrát svá utkání.
Od druhé poloviny roku 1945 až do roku 1960 však sloužil tenisový kurt volejbalovému oddílu. V roce 1961 se tenis díky bratrům Miroslavu Kaňovi, Jiřímu Halškovi, Čestmíru Žebrákovi a Miroslavu Urbánkovi na kurt u sokolovny vrátil. Pod vedením Čeňka Halamy byl na jaře 1974 kurt zrekonstruován ( prodlouženy byly výběhy, nové oplocení atd.), o dva roky později byla postavena odrazová stěna a v létech 1980 až 1983 byl přestavěn kurt pro volejbal na druhý tenisový kurt. Tenis se hrál pouze v rekreační formě. Na návrh Čeňka Halamy byla v roce 1985 obnovena činnost tenisového oddílu a novým předsedou se stal Jaromír Bokůvka. Do okresní soutěže bylo ihned přihlášeno družstvo veteránů nad 45 let ve složení Leo Papuga, Čeněk Halama, Vladislav Zajíc a Jaromír Bokůvka, které při své premiéře obsadilo druhé místo. V tomtéž roce byl pro uspořádán I. ročník turnaje veteránů nad 50 let nejen pro hráče našeho oddílu, ale i pro sportovce z okolních jednot. Tento turnaj si v dalších letech získal velkou popularitu díky účasti kvalitních hráčů a dobré organizaci.
Protože stále narůstal zájem o tento sport, rozhodl výbor jednoty o výstavbě dalších dvou kurtů a cvičné stěny. Realizací tohoto záměru v létech 1987 a 1988 získala jednota kapacitu pro rozvoj výuky tenisu hlavně v žákovských kategoriích a pod vedením trenérů Čeňka Halamy, Vladislava Zajíce, Karla Blejchaře, Jaromíra Bokůvky a Radmily Staňkové začala v roce 1989 třicítka mladých sportovců trénovat v nově založené pálkařské škole. Tenisové kurty č.3 a 4 byly dobudovány a slavnostně otevřeny v roce 1991. V roce 1994 byla zahájena výstavba centrálního kurtu a pálkařského dvorce. Slavnostního otevření se nová sportoviště dočkala o rok později.
Žáci vedeni Petrem Kikou st. v roce 1996 obsadili 1. místo v okresní soutěži, ale o rok později byli pro nezájem ze strany rodičů ze soutěže odhlášeni. V současné době stále úspěšně bojují ve svých soutěžích veteráni, a to v kategoriích nad 45 let a nad 50 let. Během celé sezóny jsou organizovány turnaje v tie-breaku mužů i žen, turnaje ve dvouhrách a čtyřhrách a dlouhodobá soutěž ve dvouhrách.
Tenisový areál je stále velmi vyhledávaným sportovištěm nejen členy naší jednoty, ale i sportovci okolních jednot, organizací a firem. Zásluhou správců areálu manželů Halamových, zde všichni nalézají nejen kvalitně upravená sportoviště, ale celkově příjemné prostředí, které vzniklo přístavbou sokolovny a opravou celého komplexu.
Tenisový oddíl vedou předseda Mgr. Zdeněk Vavříček a tajemník Čeněk Halama a hlavně jejich zásluhou patří tento oddíl k chloubě naší jednoty. Tenisový areál byl třikrát poničen přírodními katastrofami, ale vždy se díky obětavé práci většiny členů oddílu podařilo navrátit sportoviště do původního stavu.
Historie a současnost tanečního souboru Ritmo
Taneční soubor Ritmo založila paní Kateřina Matušínská v září roku 1986 ještě jako pionýrskou skupinu při ZDŠ v Rychvaldě. V roce 1989 se soubor stal součásti nově otevřeného Domu dětí a mládeže, ale pro přípravu svých tanečních vystoupení neměl stálé prostory, proto se tanečníci museli stěhovat z prostor základní školy do sálu ZUŠ a dále do JKS v Rychvaldě. Po deseti letech činnosti se jejich domovským působištěm stal dobře vybavený taneční sál v nově postaveném Domě dětí a mládeže.
V roce 1995 se většina tanečníků stala členy TJ Sokol Rychvald a tím se pro soubor otevřely nové možnosti činnosti v podobě tanečních zájezdů a mnoha dalších vystoupení. Soubor vždy příkladně reprezentoval nejen naši tělocvičnou jednotu, ale i město Rychvald, dokladem čehož jsou mnoha ocenění z vystoupení na tanečních soutěžích a přehlídkách pódiových skladeb pořádaných každoročně v rámci ČOS hlavně v Tyršově domě v Praze, ale i v jiných městech, například v Brně. Svou profesionalitu dokazují tanečníci i na vystoupeních pro různé organizace v našem městě i v širokém okolí.
Za dobu existence souboru se tanečnímu umění věnovalo na 350 tanečníků ve věku od tří do dvaceti pěti let, celkem nastudovali na osmdesát choreografií. Někteří byli členy souboru pouhý rok, ale s mnohými, kteří své dětství a mládí spojili s tancem, s jednou z nejkrásnějších forem pohybu, se jejich vedoucí , Kateřina Matušínská, schází po mnoho let.
V současné době tančí v souboru 125 tanečníků ve věku od čtyř do dvaceti pěti let. Repertoár tvoří převážně choreografie současného moderního tance a tance scénického. S vedením souboru pomáhají Kateřině Matušínské dlouholeté a stále tanečně aktivní členky souboru, Kateřina Nováková a Lucie Siřinková.
Činnost souboru Ritmo je velmi náročná i po stránce materiálního zabezpečení, jen taneční kostýmy, nedílná to součást každé choreografie, stojí nemalé finanční prostředky. Mateřské jednotě proto nemalou měrou pomáhají Dům dětí a mládeže, MěÚ v Rychvaldě i mnozí sponzoři zajistit činnost souboru po této stránce.
Na tomto místě bychom chtěli ještě jednou vyzvednout profesionální práci sestry Kateřiny Matušínské, která za celou dobu činnosti souboru přivedla k tančení mnoho mladých lidí a svou příkladnou práci velkou měrou přispěla k šíření jména naší jednoty.
Historie a současnost oddílu taekwondo WTF
Oddíl bojového umění Taekwondo WTF Sokol Rychvald byl založen v prosinci roku 2000. Z původních šesti členů se klub postupně rozrůstal až na nynějších 25 cvičenců. Oddílem samozřejmě prošlo více dětí , ale mnozí bohužel náročné tréninky nezvládali a byli nuceni ukončit svou činnost.
Tréninky profesionálně vedou Ivo a Alena Rodovští spolu s Radimem Hamrusem, držitelem černého pásu I.dan Taekwondo WTF . Zpočátku byl útočištěm mladých bojovníků sál na sokolovně, ale s přibývajícím počtem členů se přesunuli do tělocvičny Základní školy , kde trénují 2x týdně.
Za svou dobu působení se oddíl zúčastnil bezpočtu domácích , ale i zahraničních turnajů především v Německu a Chorvatsku, ze kterých naši závodníci přivezli vždy přední umístění. Následuje stručný přehled nejlepších sportovců a jejich nejvýznamnější úspěchy, neboť vyjmenovat všechny by zabralo několik stran sborníku.
Radim Hamrus - juniorský mistr ČR 2002
Václav Groman - juniorský vícemistr ČR 2003
Jakub Jelínek - seniorský vícemistr ČR 2004
Pavel Kaczur - mistr Evropy dětí do 13.let 2003
- juniorský mistr ČR 2003
Zuzana Rodovská - mistryně Evropy dětí do 13.let 2003
- 1.místo Adidas Kids Cup 2003
- juniorská vícemistryně ČR 2004
Žaneta Rodovská - dětská mistryně ČR 2000
- 1.místo Adidas Kids Cup 2002
- 2.místo Mistrovství Evropy dětí do 13.let 2002
- mistryně Evropy dětí do 13.let 2003
- 2.místo Mistrovství Asie 2003 v Soulu – Korea
- mistryně Bavorska 2003
- juniorská mistryně ČR 2004
- seniorská mistryně ČR 2004
Naše zatím nejúspěšnější závodnice Žaneta Rodovská byla po úspěchu na Mistrovství Evropy vybrána společně s 11 dětmi z celé Evropy na týdenní pobyt do Korejského Soulu , kde se v dubnu 2003 zúčastnila Mistrovství Asie a vybojovala druhé místo.
Také ostatní aktivní bojovníci, jako Adam Čudejko , Petr Kučera , Vladimír Konvička a Alena Szebestová se významně podíleli na medailových ziscích pro Sokol Rychvald. Byly uskutečněny dva autobusové zájezdy na turnaje , kterých se tak mohli zúčastnit všichni členové oddílu i jejich rodiče. V listopadu 2002 to byl výjezd na mezinárodní turnaj do Německého Műnchingenu a v prosinci 2003 do Pelhřimova, který byl největším turnajem s mezinárodní účastí na území ČR. Právě zde dosáhli naši mladí bojovníci největšího úspěchu v soutěži družstev. Sokol Rychvald se umístil za oddíly z Polska a Německa na senzačním 3. místě a nechal tak za sebou všechny české kluby.
Trenéři připravili již tři cvičence, Radima Hamruse, Zuzanu a Žanetu Rodovské, ke zkoušce na černé pásky , kterou všichni úspěšně složili. Zuzana a Žaneta Rodovské se tak staly nejmladšími držitelkami černých pásů Taekwondo WTF v ČR ! Obě jsou také společně s Pavlem Kaczurem členy juniorské reprezentace České republiky.
Za tyto úspěchy patří poděkování hlavně trenérům Aleně a Ivu Radovským, ale také všem členům oddílu a jejich rodičům , kteří své děti podporují , představitelům Sokola a v neposlední řadě také vedení města Rychvaldu za pochopení a podporu kterou tomuto mladému sportu věnují.
Z archivu TJ Sokol Rychvald vybrali a zpracovali:
Jiří Groman, Čeněk Halama, Mgr. Břetislav Halška a Ing. Ondřej Halška
